Stále se za něčím honíme, a nakonec zjistíme, že jsme stejně nic nedohonili. Ženy přebírající roli mužů, pánové mají mnohdy zase  do chlapa daleko, a je ten svět nějak postavený na hlavu. Nepřipadá vám to taky tak? Co nás v životě zastaví jsou většinou situace, které bychom si nikdy ani nedovedli představit. Extrémní propady v životních osudech, partnerské kotrmelce, finanční propady, zdravotní kolapsy. A bohužel, děláme si to sami. Připouštíme si stres, který si sami násobíme. Chceme být nejlepší, chceme mít uznání, chceme mít nejšikovnější děti… zkrátka, stále něco chceme. Jenže v tu chvíli už nám dost radikálně uniká podstata naší osobnosti. A protože ji vůbec neznáme, nechápeme se, pak si sami nastavujeme navigaci na zcestí.

Nejsme autentičtí, nejsme sami sebou. Stále děláme něco pro někoho, a pro něco, málokdy pro sebe. Za ta poměrně už dlouhá léta praxe jsem takových příběhů slyšela spousty a sama si mnohdy sáhla ne tvrdou realitu. Jmenovatel je ale pořád stále stejný, jen si to nechceme připustit. Jsme to my sami, kdo si ubližuje. A to vědomě.

Málokdo využije prevence, a stará se o sebe se zdravou sebereflexí a pořádným vědomím, že to co dělá je přesně to, co vychází z jeho nitra. Z jádra osobnosti. Když zachytíte svoje dysbalance včas, pak můžou velice rychle pomoci Bachovy esence, které zasahují svojí jemností do jemné energie těla. Do emocí, strachů, bolístek duše. A když si uvědomíte, že takové bolístky jsou prvopočátkem fyzických nemocí, můžete společně s jednoduchým tréninkem sebe samých dojít k úspěchu a úlevy.

Bachovy esence jistě nejsou spasitelné, a proto není dobré se upínat na to, že za nás udělají práci, kterou musíme odmakat my, ale jejich užívání je natolik jednoduché, že jednodušší už to být ani nemůže.

Dr.Edward Bach tvrdil: „Hlavním důvodem mnoha neúspěchů moderní lékařské vědy je snaha uspět v léčbě, která ztratila ze zřetele pravou příčinu lidských chorob.“ Tzv. nemoc je vždy důsledkem hlubokého vnitřního nesouladu a my už dnes víme, že pokud se budeme zabývat důsledky a neodstraníme hlavní příčinu, k uzdravení nedojde, nebo bude jen zdánlivé!

Stres ve všech podobách je hlavním jmenovatelem toho, jak nakonec dopadneme zdravotně. Proto je velice důležité si uvědomit, jak moc si stres připouštíme, jak moc v něm žijeme. Např. hluboký prožitek ztráty blízkého člověka je spojen s větším rizikem rakoviny prsu. A dlouhodobé vylučování adrenalinu potlačuje proces sebezničení rakovinových buněk.

Vědomou prací na sobě, odstraněním stresových faktorů a pochopením podstaty své osobnosti uzdravíte nejen svoji duši, ale i fyzické tělo. Na této cestě vám pomůžu najít brzdící faktory, díky kterým stagnujete, žijete pod tlakem a život vám utíká mezi prsty. Pro každého je vždy cesta, jen je třeba nebát se ji najít a vydržet po ní jít! Tak zase příště u pár slov. Anita